|
Stříbrná
První
doložená písemná zmínka o Stříbrné (německý název Silberbach ) pochází
z Kraslické horní knihy z roku 1601. Tehdy byly propachtovány dvě rudné jámy
Balthasaru Haidtovi k dolování v obci Stříbrná, o němž je zápis
v
uvedené knize z 11. srpna 1601. Je však pravděpodobné, že osídlení území
dnešní obce započalo mnohem dříve, neboť leží nedaleko Kraslic, které
střežily obchodní stezku z Erfurtu do Prahy. Dříve, než vznikla samostatná
osada, patřila k panství Kraslice. Obě obce patřily do jednoho léna. Později,
když
císař Maxmilián vyvázal v r. 1575 Kraslice z lenního svazku, patřily
jako svobodné panství včetně Stříbrné
pánům ze Schönburgu. V roce 1666 je vykoupil Jan Hertvik Nostitz.
O
vzniku názvu obce
existuje několik pověstí.
Ať tak či tak, rozvoj obce zajistila dlouhá doba konjunktury rudného
hornictví, která začala pravděpodobně v 16. století. Tehdy započalo rýžování
cínovce ve vodách horských potoků. Pro tavící pece bylo třeba dřevo, dřevěné
uhlí, a tak do lesů kolem potoků přicházeli dřevorubci a v milířích pálili
dřevěné uhlí. Za nimi přicházeli rolníci, aby zajistili stále se zvyšujícímu
počtu lidí obživu.
V
dolní Stříbrné byla tavící
huť, kterou kolem roku 16 01
řídil Wolf Heinrich
Geissler. Ruda se těžila v okolí Tisovce. Huť prodal v roce 1771 Franz Anton Nostitz
výrobci kobaltové modři
Johanu Moorbachovi z Blatné. Ten zde zavedl výrobu kobaltové barvy,
která se používala k barvení skla, textilu, porcelánu i papíru.
Kolem
roku 1786 k hlavním zaměstnáním obyvatel patřila místní těžba a
zpracování měděných rud, výroba měděných drátů, mosazi
apod.Ta patřila k nejznámějším ve střední Evropě. Ale již v roce 1793
ji Johann David Starck přestavěl na olejnu a začal vyrábět dýmavou
kyselinu sýrovou (oleum), vhodnou pro bělení látek a krajek. Od r. 1817 byla
tato využívána jako myslivna.
Největší
převrat v oblasti
textilní výroby v obci začal až v letech 1900 –1910, kdy místní
rodák
Franz Anger vystavěl novou továrnu s moderními stroji na výšivky.
Byl velice činorodým člověkem.21.7.1901 vznikl spolek pro výstavbu kostela.
Jeho předsedou se stal právě Franz Anger.
Nejdůležitějším
odvětvím bylo vyšívání – tamburování, vyšívání síťoviny –
filet, vyšívání háčkem, paličkování krajek a perleťářství.
První
informace o škole pochází z roku 1821. Obec měla celkem čtyři školy, které
byly postupně uzavírány. Poslední ze škol definitivně ukončila svou činnost
z důvodu malého počtu dětí v roce 1978.
Ač
měla obec od 26. října 1895 vlastní hřbitov, kostel zde stále nebyl. Položení
základního kamene bylo uskutečněno 31. 10. 1909 za přítomnosti světícího
biskupa Dr. Václava Frinda. Stavba byla dokončena a slavnostně vysvěcena v
roce 1910.
Zajímavou
částí obce je Rájecké údolí (Nancy). Tato část obce byla velmi rozvinutá
a soběstačná. Na konci 19. století zde byla sklárna, známá hospoda “Na
konci světa“, přádelna, škola, pila, několik dalších restaurací a
obchodů. Dodnes jsou např. patrné zbytky sodovkárny a hospoda
Adolfa Dörflera. Jako po celé Stříbrné i zde je dosud patrno mnoho
částí náhonů, které sloužily k rozvodu vody pro pohon strojů. Do
historie Rájeckého údolí se zapsal mladý Nostitzovský pár. Kolem roku
1796 nechal hrabě
Friedrich Johann Chrysogon Nostitz-Rieneck pro novomanželku Annu Periez de Burdett
zbudovat lovecký zámeček s myslivnou. Paní hraběnka dala i jméno tomuto údolí
–
Nancy.
Kraslický
rodák, malíř
Franz Gruss, si zde v roce 1924 postavil srub s atelierem. Zde, u Cínového
potoka, tvořil až do konce války. Z jeho srubu jsou dnes jen zbytky základů.
Další
částí, která od r. 1953 patří ke Stříbrné je osada
Nová Ves.
Představitelé obce, rychtáři,
starostové
|
od
– do
|
jméno
|
od
– do
|
jméno
|
|
1655
|
Nikolaus
Wohlrab
|
1919
- 1923
|
Johan
Zinner
|
|
1655
- 1664
|
Nikolaus
Wohlrab jr.
|
1923
- 1926
|
Adolf
Poppa
|
|
1664
- 1688
|
Michael
Player
|
1926
- 1931
|
Emanuel
Peiffer
|
|
1688
- 1705
|
Matthias
Wohlrab
|
1931
- 1935
|
Johan
Schindler
|
|
1705
- 1707
|
Johan
Ritter
|
1935
- 1938
|
Albin
Meinlschmidt
|
|
1707
- 1728
|
Andreas
Wohlrab
|
1938
- 1945
|
Franz
Bauer
|
|
1736
- 1751
|
Johan
G. Hergeth
|
1946
- 1947
|
Bohuslav
Kovanda
|
|
1751
- 1767
|
Johan
D. Meinl
|
1947
- 1949
|
Josef
Říšský
|
|
1767
- 1779
|
Georg
Lorenz
|
1949
- 1950
|
Josef
Žemlička
|
|
1779
- 1971
|
Anton
Meinl
|
1950
- 1954
|
Antonín
Pubrdle
|
|
1867
- 1878
|
Martin
Poppa
|
1954
- 1960
|
Jan
Beneš
|
|
1878
- 1882
|
Anton
Poppa
|
1960
- 1964
|
František
Makovec
|
|
1882
- 1889
|
Franz
Kunzmann
|
1964
- 1983
|
František
Tomančík
|
|
1889
- 1907
|
Franz
Poppa
|
1983
- 1986
|
Ján
Izák
|
|
1907
- 1912
|
Adolf
Fischer
|
1986
- 1990
|
Petr
Beneš
|
|
1912
- 1919
|
Vinzenz
Dörfler
|
1990
- dosud
|
Boris
Jirsík
|
Vývoj
osídlení a počtu obyvatel (1650 – 2001)
|
rok
|
počet
domů
|
počet
obyvatel
|
|
okolo
roku 1670
|
25
|
250
|
|
okolo
roku 1770
|
75
|
980
|
|
okolo
roku 1850
|
183
|
2050
|
|
okolo
roku 1900
|
449
|
3561
|
|
okolo
roku 1910
|
494
|
4434
|
|
sčítání
1931
|
625
|
4112
|
|
1945
|
asi
700
|
asi
4000
|
|
1948
|
675
|
1044
|
|
1967
|
240
|
778
|
|
1976
|
282
|
622
|
|
1980
|
255
|
520
|
|
1986
|
?
|
451
|
|
1991
|
139
|
441
|
|
sčítání
2001
|
140
|
432
|
Počty domů předpokládají trvale obydlené objekty, např. v roce 2001 je
mimo uvedený počet trvale obydlených domů ještě 7 neobydleno, 50 slouží
k rekreaci a 12 objektů není specifikováno.
Obec
se dělila do 18 místních částí:
1. Farbmühle
2. Neuhof
3. Hof
4. Bau
5. Karrengrund
6. Bleizeche
7. Baumatzengrund
8. Annagasse
9. Hansenhäuser
10. Grund
11. Glashütte
12. Tobisenberg
13. Matzenwinkel
14. Peterwinkel
15. Pumawinkel
16. Berg
17. Hofweise
18. Leopoldgasse
|