úvodní stránka  |  povinné informace  |  e-deska  |  registr oznámení  |  e-podatelna  |  autor stránek
 

úřední e-deska

CzechPoint

CzechPoint

 menu

vyhledávání

 
 

naše e-maily

klikněte na obrázek
Boris Jirsík - telefon: 352/686938, mobil: 724 005 252
Boris Jirsík
starosta obce

Eva Sedláčková - telefon/fax: 352/686462
Eva Sedláčková
evidence obyvatel, evidence majetku, pohřebnictví, mzdy, příprava podkladů pro internetové stránky
Soňa Kantnerová - telefon: 352/686938
Soňa Kantnerová
účetní evidence, daně a poplatky, rozpočet, likvidace faktur, odvoz domovního odpadu, rekreační poplatky, podatelna

Povodňový hlásný profil Stříbrná

propagační materiál

propagační materiál
propagační materiál

Evropská databanka


nabídka práce
v regionu


návštěva lékaře


kronika - druhá světová válka


DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

1. září 1939 vypukla druhá světová válka.
Ze Silberbachu narukovalo tři sta vojáků. Přicházely zprávy o prvních padlých, přicházeli zajatci na práce do žulového lomu. V Nancy byl zřízen malý koncentrační tábor, jehož zajatci pracovali v lese a v místním hospodářství.
V roce 1943 ze Silb. narukovalo 688 vojáků. Místní závody se přeorientovaly na vojenské účely.
Něm.obecní kronika přináší soupis padlých na frontách. Tímto seznamem zakončuje Emil Klier něm. obecní kroniku.
Školní kronika popisuje poslední den zápisu – 5. duben 1945. Tohoto dne bylo vyučování přerušováno každodenními poplachy. Ve školních budovách byli ubytováni „národní hosté,“ uprchlé rodiny z Polska, Slezska a Maďarska.
Události z konce války se dotýkaly i zdejší oblasti. Koncem dubna údolím Kraslic ustupovaly rozbité německé jednotky, spolu s nimi utíkali do Německa bývalí funkcionáři. Současně ze západu postupovaly americké jednotky a z východu se přibližovala Rudá armáda.

Transporty vězňů.
V té době docházelo k transportům vězňů a odboček koncentračních táborů, jež byly zřízeny na území Protektorátu.
Z těchto transportů se ve skutečnosti stávaly pochody smrti, při kterých mnoho vězňů zemřelo na silnici.
Kraslickem procházel pochod v dubnu 1945, přes 700 osob. Třináct obětí je pochováno na kraslickém hřbitově. Z pobočního pracovního tábora pro válečné zajatce a zavlečené převážně ruské národnosti byl prováděn transport zajatců, kteří pracovali v kraslicích továrnách 20. dubna 1945 směrem na Rotavu. Zajatci měli odůvodněnou domněnku že budou v lese na okraji Silberbachu násilně zlikvidováni. Pokusili se o útěk, při kterém byli dva zajatci zastřeleni:
Michal Chodok, nar. 1903
Vladimír Lujasrkovskij, nar. 1926
Jsou-li to jejich pravá jména, nevíme, neboť sovětští zajatci si dávali falešná jména z obavy o osud svých rodin na okupovaném území SSSR. Na místě tragické události byl zřízen památník. Je umístěn v lese na jihozápadním okraji Stříbrné a je stále pietně upravován.
20. prosince 1960 MěNV v Kraslicích obdržel dopis od sovětského občana Ivana Alexandroviče Safajeva z města Vladimír. Tento dopis osvětluje událost 20. dubna 1945.
„Před patnácti lety já a dvacet mých sovětských kamarádů jsme byli ve fašistickém vězení v Kraslicích. Sedm dní jsme trpěli nejhorší zvěrstva, která na nás páchali fašisté, jež se chtěli dozvědět o naší práci v zázemí. Ukázali jsme se tvrdohlavými, více než fašisté mysleli. Věděli jsme, že jejich konec se blíží. Proto se nás rozhodli zlikvidovat. Byl to den, na který nikdy nezapomenu. Vyvedli nás- celkem 21 lidí – pod silnou ochranou z vězení směrem k vesnici Silberbach. V 18 hodin jsme zastavili v Silberbachu a zanedlouho nás vedli směrem k Nové Vsi. Když jsme prošli 200 – 250 m, stočili Němci průvod směrem k sosnovému lesíku, aby mohli uskutečnit svůj záměr. Já a můj kamarád jsme se na stráž vrhli, vyrazili jim zbraně a dali se na útěk. Ostatní se rozeběhli všemi směry. Po zdařilém útěku mě pomohl Hanz Juhann, který bydlil na Nové Vsi, navázal spojení s dvěma dalšími kamarády a pak nám pomohl k přechodu ruské fronty. Juhannovi a ostatním srdečně děkuji. Je mě známo, že některým přátelům se nepodařilo utéci. Mne by zajímalo, jsou-li vám známa místa, kde byli zastřeleni a jejich jména…..“ 31. ledna 1961 archivář Frant. Mach zaznamenal rozhovor se 74 letým Janem Böhmem, hlídačem LZ v Kraslicích: „20. dubna 1945 jsem viděl, že vedli z Kraslic skupinu sovětských zajatců. Velitel stráže byl menší podsadité postavy a měl černé brýle (zřejmě proto, aby nebyl poznám místními lidmi). Dva ze zajatců jsem znal, pracovali se mnou u firmy Rölz (nyní Amati 07). Stýkal jsem se s nimi, poskytoval jim pomoc, jak jsem mohl (brambory). Vedli je kolem mého domu směrem na Novou Ves. Později jsem zaslechl tři výstřely a křik žen. Domnívám se, že stráž střílela směrem, kde stály ženy. Stráž přerušila střelbu, a toho využili zajatci k útěku všemi směry. Místní obyvatelé jim poskytli přístřeší. Není mi známo, že by kromě těch dvou, kteří zde padli, se dostali do zajetí i další.
Po několika dnech se zajatci vrátili (skrývali se v Tisové a Nové Vsi). Ze Silberbachu se snažili přeběhnout k Rudé armádě.

Psaná kronika strana 35 - 38

OSVOBOZENÍ, OBDOBÍ PO R. 1945

Konec války se blížil.Koncem dubna pronikla americká vojska na Ašsko a Chebsko. V květnu obsadila Kynšperk, Sokolov, Kraslice, Nejdek a Loket. Na východ od této čáry do našeho kraje postupovala Rudá armáda. Silberbach a Schwaderbach byly zčásti osvobozeny americkými, zčásti sovětskými vojsky. Silberbachem probíhala demarkační čára. Sovětská začínala u mostu, území středu obce k Lesnímu zívodu byl volný prostor. Americká zóna začínala pod LZ u silnice směrem na Novou Ves. V těchto místech byly vytvořeny závory. Sovětské velitelství mělo stanoviště v lesovně v Nancy – asi 30 osob. Později přesídlilo do budovy dnešního rekreačního střediska dolu Nosek.
Vojska sovětská a americká nepřišla do vzájemného styku. Pro místní obyvatele byly vydávány na obecním úřadě propustky do Kraslic – do americké zóny.
Chování osvobozeneckých vojsk nebylo vždy pro místní obyvatele nejpřijatelnější. Někteří vojáci rozdávali potraviny, jiní je brali. Dokladem je rusky psaná vyhláška pro vojska Rudé armády z 26. 6. 1945, která zakazuje vojákům brát chléb z čsl. pekáren. Na podzim 1945 byla zrušena demarkační čára, poslední spojenecké jednotky odešly. Hranice byly obsazeny ozbrojenými jednotkami příslušníků SNB a čsl. vojáků.
V prvých poválečných dnech byl v Silberbachu hlad. Nebyly potraviny, mléko se vydávalo pouze pro malé děti. Situace se trochu zlepšila vydáváním potravinových lístků. Příděly pro Němce byly nižší než pro Čechy. V prosinci 1945 převzal firmu Ant. Hartla židovský obchodník Šalamoun Kezt. Zásobování místních obyvatel se zlepšilo, konzervy od Unry se daly koupit bez lístků.

Osídlování Silberbachu Čechy
V květnových dnech přicházeli do Silberbachu Češi, kteří jako pohraniční stráž byli nuceni 1. října 1938 opustit pohraniční území. Podle seznamu policejně přihlášených Čechů v Silberbachu do obce přišli a stali se tak prvními Čechy v osvobozeném území:
Od 10. 5. 1945 Berkovič
Od 13. 5. 1945 Perlík, komisař
Od 25. 5. 1945 Říšdký, Frajer, Bárta, Kovanda, Kluc, Kinkal, členové finanční stráže.

Míst. správní komise
V obci byla ustanovena místní správní komise (dále MSK).
První komise vznikla z obyvatel německé národnosti, z místních antifašistů. Komise vystupovala jménem obrozené Čsl. republiky. Prvním předsedou byl jmenován Němec Perko. Místní antifašisté byli voleni i do dalších komisí.
Na MNV je doklad o antifašistických výkonech během budování Čsl. republiky.
„Správa obce byla převzata do rukou výboru Antifa – komisté. Byla vytvořena antifaš. policie, která dohlížela na celou vesnici hlídkami a strážemi. Mezi jiným byly zajištěny zásoby poživatin. Jednotlivým skupinám byly přesně vytčeny úkoly. Cesty a silnice vedoucí přes hranice byly obsazeny, a tím se zabránilo něm. vojsku převézt hodnotné věci do Německa. Každá jednotka byla při přechodu prohlédnuta.
Tak byly zajištěny stovky motorizovaných vozů, nové těžké traktory, válečná výstroj, zbraně a civilní zboží v hodnotě několika milionů. Velká část vozidel, pro která nebylo místo v Silberbachu, byla dopravena do Kraslic. Vozidla byla předána čsl. armádě. Po ustanovení MSK antifašisté nadále plnili své povinnosti vůči státu. Seznamy členů strany byly odevzdány SNB, byl zařízen odsun Němců.
Současně MSK zajistila velké množství látek, které byly uskladněny v Sasku.“
V té době něm. obyvatelé byli označováni páskami: antifašisté červenými, ostatní bílými. Pásky nosili do jara 1946.

Konfiskace
Na základě dekretu pres. republiky ze dne 25. října 1945 bylo rozhodnuto o konfiskaci nepřátelského majetku a zřízen Fond národní obnovy. Konfiskoval se bez náhrady movitý a nemovitý majetek, který ke dni skončení okupace byl ve vlastnictví:
a) německé Říše a něm. nacistických stran
b) osob něm.národnosti (s výjimkou osob, které prokázaly věrnost Čsl. republice, neprovinily se proti Čechům a Slovákům, nebo se sami účastnily boje za osvobození)
c) osob, které vyvíjely činnost směřující proti samostatnosti, celistvosti, bezpečnosti Čsl.republiky.
K obstarávání úkolů souvisejících s prozatímní správou konfiskovaného majetku a jeho rozdělení byl zřízen při každém osídlovacím úřadě Fond nár.obnovy. Fondy zjišťovaly veškerý zkonfiskovaný majetek a přidělovaly ho zemím, okresům, obcím a soukromým uchazečům na základě soupisů okres.národních výborů.Při přidělování bylo přihlíženo především k účastníkům národního odboje a k jejich pozůstalým rod. Příslušníkům, k osobám poškozeným válkou, rasovou nebo politickou persekucí a k osobám, vracejícím se do pohraničí, jež byly nuceny opustit.

Osídlování Silberbachu
Do Silberbachu přicházeli postupně další Češi, kteří šli do pohraničí budovat nový život. Do konce roku 1945 bylo v obci 132 Čechů. Osadníci pocházeli z různých krajů republiky. Skupiny přišly z Brna, Velkých Popovic, od Karlštejna, z Prahy a okolí, Plzeňska, později přišli občané slovenské národnosti. Je pochopitelné, že mezi dosídlence se dostali i lidé špatného charakteru, kteří neměli v úmyslu budovat pohraničí, kteří odešli z vnitrozemí s cílem urvat si v pohraničí co nejvíce pro sebe, a to ne svou poctivou prací. Tito lidé byli nazýváni „zlatokopové“. Kradli tajně i veřejně, i když se dostali na zodpovědná místa lidovlády nebo národní správci konfiskovaných něm. podniků a zeměděl. usedlostí.
Věstník okresní správní komise, Kraslice 15. září 1945 č. 1 věnoval pozornost národním správcům. Dělil je na poctivé lidi, kteří se statečně rvali s obtížemi a nepochopením druhých, dále na kořistníky, kteří přišli z vnitrozemí, dostali do správy majetek, ale nic nepodnikli k tomu, aby pohraničí bylo skutečně české. Připomněl, že národním správcem neznamená být pánem, jezdit v autě, reprezentovat. Být národním správcem znamená pracovat k rozkvětu republiky, a to s největší zodpovědností. A tuto zodpovědnost si mnozí neuvědomovali.

Živnosti v Silberbachu
Podle soupisu živností k 23. 8. 1945 byly v Silberbachu:

2 továrny na vyšívání           3 dílny na výr.hudeb.nástrojů
18 dílen na vyšívání             1 drogerie
6 obuvnictví                        2 kolářství
19 kramářství                     1 výroba sodovky
5 povoznictví                      1 kovářství
5 pekařství                         2 truhlářství
1 klempířství                       1 pila
3 obuvnictví                        2 kadeřnictví
4 obchody s uhlím              1 kominictví
2 autodopravy                     1 cukrářství

Živnosti byly předány těmto národním správcům:

autodoprava Antona Lausmanna od 19. 5. 1945 Jos. Cidlinovi
V říjnu 1948 Cidlina uprchl do zahraničí. Od 14. října 1948 národní správu získal A. Lukášek a vojáci z Krošné v SSSR V. a A. Perglovi,

autodoprava Otty Lausmanna od 4. 12. 1948 E. Hrdličkovi,

cukrářství Johanna Lipperta od 1. 4. 1946 J. Kratochvílovi. Dne 24. 6. národní správce odvolán pro špatné hospodaření a neplnění daňových povinností, zároveň bylo podáno trestní oznámení.
Od 24. 6. národní správu převzal Jaroslav Schauer,

továrna na šití prádla Franze Angera od července 1945 Rud. Dalekému. V prosinci předána Klečkovi,

továrna na výšivky, krajky, bílé zboží Breinl od 17. 7. 1945 Aug. Slezákovi. R. 1947 měl firmu převzít Vodička. Rozhodnutí narazilo na odpor správce Slezáka, zaměstnanci hrozili stávkou. Národní správa zůstala Slezákovi.

dílna na výšivky a šití prádla Maxe Bauerfeinda od r. 1945 Čsl. oděvnímu průmyslu Praha I, Revoluční 3,

dílna na výšivky a šití prádla A. Sandnera od 4. 8. 1945 Anně Smejkalové,

dílna na výšivky a šití prádla A. Dörflera od 1. 8. 1945 Šrámkovi, od 18. 12. 1945 Josefu Vlčkovi. Následujícího roku přemístěna do Poličky, okr. Chotěboř,

dílna na výšivky a šití prádla J. Pöschmanna od 10. 3. 1946 K. Blažkovi,

dílna na výšivky a šití rukavic Otty Lausmanna od 1. 11. 1945 L. Hájkové, 8. 11. 1945 připojena firma Jos. Hüllera,

dílna na vyšívání rukavic Ernsta Grossera L. Hájkové,

dílna na výšivky K. Meinla od 12. 9. 1945 Jelínkovi,

dílna na výšivky a šití prádla J. Böhma od 13. 8. 1945 Hurníkovi,

truhlářství Karla Krofta od 10. 8. 1945 J. Moravcovi

pekařství Marthy Poppy od 14. 8. 1945 Frant. Dörflerovi

obchod s uhlím J. Böhma od r. 1945 Lad. Tichému. V říjnu 1946 žádal o zproštění národní správy. Jako důvod uvedl, že firma měla vesměs německé zákazníky a jejich odsunem se obchod snížil z 960 na 60 zákazníků, živnost tedy byla pasívní.,

obuvnictví Ad. Hergetha od 5. 11. 1946 Frant. Jirákovi. Při kontrole 16. 4. 1947 bylo shledáno, že v pokladně chybí 15.945 Kčs. Národní správce prohlásil, že peníze ztratil v hostinci,

kominictví Norberta Kuhna od 26. 7. 1945 B. Potměšilovi,

krejčovství Frant. Riedla od 28. 1. 1946 J. Pojerovi z Vídně,

prodejna tabáku Oličovi, od r. 1949 španěl. dobrovol. Nekolovi,

mlékárna Deimera od 13. 3. 1946 Ant. Koldovi,

řeznictví Riedla od 4. 12. 1945 Ant. Pubrdlemu,

kovářství Scharfa od 16. 1. 1947 Frant. Belákovi,

provaznictví Jos. Riedla od 7. 6. 1946 Nováčkovi,

drogerie Berty Glassl od 29. 9. 1948 Podřickému,

pila a hoblírna bratrů Lausmannových od 31. 5. 1945 E. Radovi, od 14. 7. 1945 E. Fialovi, 1948 znárodněna,

hostinec Ant. Wawora od 21. 3. 1946 Raichovi od 23. 7. 1947 Jindř. Kytkovi,

hostinec Ernsta Gesela v Nancy Raichovi,

obchod smíšeným zbožím Ant. Hartla od 11. 12. 1945 Š. Kestovi, obchod smíšeným zbožím Fr. Riedla Hlavatému.
U ostatních živností se mi nepodařilo zjistit národní správce, neboť chybí zápisy MSK.

Zaměstnávání obyvatel
Po r. 1945 se obyvatelé zaměstnávali domácí a tovární výrobou, zemědělstvím a prací v lese, udržovala se tradice krajkářství, vyšívání, šití prádla, výroba hraček a hudebních nástrojů (bubnů). Výroba běžela dál pod dozorem nár. správců až do odsunu Němců. Po odsunu byly zlikvidovány menší dílny, výroba v obci se soustředila do továrny firmy Bezinl – vyšívání a šití prádla. ostatní dělníci přešli do krasl. továren. Výroba hraček a hudebních nástrojů v Silberbachu skončila. Zemědělská půda byla během války a po válce velmi pečlivě obdělávaná. U každého domku byl pozemek, pěstovalo se žito, oves, ječmen, brambory a pšenice. Někteří větší zemědělci se zabývali pěstováním uznaných osiv travin a obilovin. Hojně se choval dobytek, zejména krávy. Bylo však málo krmiva a steliva, takže zásoby doplňoval les. Zemědělci měli dovoleno vyžínat paseky. Po válce se objevily nemoci z podvýživy, hlavně u koní a krav. Dobytek ztrácel srst a hubl.
V důsledku toho se rozšířila tuberkulóza, která se likvidovala až do roku 1966.
Místní antifašisté založili po osvobození obecní statek – kolem 20 ha pozemků, chovali koně a krávy.Statek trvale zaměstnával asi 10 lidí. Činnost řídil Rödig, po něm Leopold David. Obecní statek v roce 1950 vstoupil do založeného JZD. Podle zpráv MSK z 15. 10. 1945 zemědělci v Silberbachu vlastnili:
24 mlátičky, 11 čistících strojů, 3 žací stroje, 1 secí stroj, 89 pluhů, 85 bran, 3 kultivátory, 3 vyorávače brambor,8 motorů, 55 řezaček, 1 šrotovací stroj, 1 fukar, 2 lisy na oves.
Průměrná sklizeň z 1 ha: pšenice 13q, žita 10q, ovsa 10q, brambor 140q, sena 30q.

Život obce
O životě obyvatel Silberbachu do 2. světové války poskytly představu obecní noviny, zápisy obecní kroniky a vyprávění starousedlíků. Lidé se scházeli ve spolcích, pořádali množství tanečních zábav, veselic, maškarních bálů a hudebních večerů. Každé číslo novin zvalo obyvatele na zábavu nebo slavnost.
Po osvobození do Silberbachu přicházeli noví lidé z vnitrozemí. O jejich životě čerpám z osobních vzpomínek pamětníků.
Ředitel školy Jan Štván, který přišel do Silberbachu v únoru 1946, vypráví: „Mladí lidé se scházeli ve Svazu čsl. mládeže a v Sokole (cvičitelem byl Metoděj Hlavatý st.), členy byla většina Čechů. V roce 1945 vznikl Sbor dobrovolných hasičů, se zahájením vyučování r. 1946 vzniklo Rodičovské sdružení. Vedle sportovních zálib (v létě se hrál na školním hřišti volejbal, v zimě lyžování) se pokračovalo v tradicích tanečních zábav, a to každý týden. V zimě se pořádaly plesy – hasičský, rodičovský, sokolské šibřinky. Návštěvnost byla veliká, přicházeli Češi i Němci.“
Mezi dosídlenci se postupně vytvářely vztahy vzájemné pomoci, snaha pomoci národnímu hospodářství. Polesný Jan Koc vzpomíná, že v roce 1946 byl nedostatek pracovních sil v lese. Plnění úkolů se uskutečňovalo pomocí lesních nedělních brigád, kterých se lidé zúčastňovali hojně a dobrovolně. Zápis MSK z 8. září 1945 uvádí, že se konala první ustavující schůze. Předsedou byl zvolen Boh. Kovanda, člen finanční stráže. Místopředsedou Frant. Šiml, člen finanční stráže,
zásobovacím referentem Josef Frajer, člen finanční stráže
zásobovacím referentem Hanuš Kinkal, člen finanční stráže
finančním referentem Frant. Duchek, člen finanční stráže
finančním referentem Jan Hut, traktorista.
V prosinci došlo ke změně ve složení MSK. Předsedou byl zvolen polesný Jan Koc, členem se stal Ant. Kolda,řezník. Byla zřízena bytová komise: Kolda, Vítek, Srba, Klier, Rödig, Hrouzek, Hovorka.
V prosinci 1945 byl proveden zápis dětí do školy za vedení ředitele z Kraslice. Celkem bylo zapsáno 400 dětí. Vyučování bylo zahájeno 19. února 1946. Na škole byli jmenováni dva učitelé: Jan Štván a Anna Pavlová. Jan Štván se stal ředitelem školy a vyučoval ve II. třídě (žáci 4. – 8. post. ročníku), A. Pavlová v I. třídě (žáci 1. – 3. post. roč.). Celkem bylo přijato 71 žáků, z toho jen dvě děti české národnosti.

Odsun
V programu vlády Čsl. republiky přijatém dne 5. dubna 1945 v Košicích bylo v odstavci VII. zaujato stanovisko k otázce něm. menšiny. O odsunu Němců bylo definitivně rozhodnuto 13. článkem deklarace z 2. srpna 1945 v Postupimi.
Odsunu podléhají:
a) osoby, které jsou Němci původem a něm. národnost podržely.
b) osoby jiné národnosti než německé, které se v době zvýšeného ohrožení republiky přihlásily k něm. národnosti
Z odsunu jsou vyňati:
a) Němci, kteří v době zvýšeného ohrožení republiky se přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky, kteří se za okupace a války trvale hlásili k české nebo slovenské národnosti. Tito Němci obdrží osvědčení o čsl. státním občanství,
b) Osoby německé národnosti, které se neprovinily proti českému a sloven. Národu, činně se zúčastnily boje za osvobození nebo samy trpěly pod nacistickým terorem. Antifašistům se zachová čsl. stát. občanství a zůstanou v ČSR,
c) Zvláštní kategorii tvoří Němci – odborníci a průmysloví specialisté, kteří z důvodů výrobních budou ponecháni v ČSR. Odborníci nejsou podrobeni osobním omezením v místě bydliště a pracoviště, obdrží potravinové příděly jako ostatní obyvatelé české a slov. národnosti. Mzdové podmínky jsou též shodné. Specialisté obdrží zvláštní legitimace, které budou sloužit jako průkaz totožnosti.
d) Češi původem, kteří donuceni nátlakem nebo nouzí se v době zvýšeného nebezpečí přihlásili za němce,
e) Smíšená manželství
f) Osoby přestárlé, jejichž blízcí příbuzní jsou čsl. stát. příslušnosti a zavazují se o něm. příbuzné pečovati.

Ze zápisu ONV Kraslice se dozvídáme, že odsun Němců na Kraslickém okrese probíhal od února do července 1946, průměrně po 1200 osobách ze sběrného tábora Steubin a Emo v Kraslicích. Dvacet transportů bylo odbaveno do americké zóny – 20.125 osob, do sovětské 2.410 osob. Z okresu bylo odsunuto celkem 22.535 osob. O tom, jak probíhal odsun v Silberbachu, svědčí podrobná vyhláška MSK: „Každá rodina, která obdrží svolávací lístek, se dostaví do střediska, které je v hostinci u Pechera č. 220. Na místě u Pechera bude provedena odhláška ze zásobování. Každá rodina musí mít připravený kmenový list, lístky na uhlí, dřevo, brambory a mýdlo. Potravinové lístky si každý ponechá. Zavazadla jsou povolena ve váze 50 – 60 kg, musí být pevně svázaná a opatřena cedulkou se jménem. Velká zavazadla budou během transportu nepřístupná, proto do nich
nedávejte potřeby, jež budete potřebovat během transportu. Každý si smí vzít jednu peřinu, jeden polštář a deku. Pro malé děti je dovoleno vzít celou ložní soupravu. Ostatní prádlo a šatstvo se započítává do váhy hlavního zavazadla, proto je nebalte do zavazadel ručních. Kromě hlavního zavazadla si smí vzít každá osoba příruční zavazadlo do váhy 20 kg. V něm budou denní potřeby, jídlo, příbory a menší hrnce. Každý si dále vezme s sebou uhlí, dřevo, brambory, jež se do zavazadel nepočítají. Vkladní knížky, peněžní hotovost v Kčs i RM si smí vzít každý s sebou. Cenné věci budou zabaleny ve zvláštním balíčku s přesným seznamem.
Do hostince k Pecherovi si každý dopraví zavazadla vlastními dopravními prostředky.
Po odchodu z bytu je každý povinen byt řádně zamknout, klíčovou dírku zalepit a klíč odevzdat u Pechera.“
Někteří pamětníci uvádějí, že odsun neprobíhal podle této vyhlášky. Záleželo na lidech, kteří odbavovali transporty. Pro loučící se obyvatele uspořádal místní farář Nezdert slavnostní mši ve zdejším kostele. Po jeho dojemném kázání se loučili odsunovaní se svými příbuznými a známými. Podle záznamových karet uložených v OA Jindřichovice bylo odsunuto ze Silberbachu celkem 2.557 osob, do americké zóny 2.218, do sovětské 339 osob.
Odsun ¨Němců ze Silberbachu probíhal od února do října 1946. V jednotlivých měsících bylo odsunuto:

únor           28 osob    červenec      53 osob
březen      111 osob    srpen        363 osob
duben       124 osob    září           856 osob
květen      317 osob    říjen          268 osob
červen      437 osob

V průběhu roku 1946 – 1947 dobrovolně odešli místní antifašisté za svými odsunutými příbuznými v počtu 318 osob. V roce 1946 uvádí seznam policejně přihlášených 350 Čechů v Silberbachu. Na podzim 1946 do obce přišla skupina děvčat ze Slovenska, aby zde pracovala v továrně Buinl. Téhož roku byly zrušeny školy v Nancy, Horním Silberbachu, na Nové Vsi, zůstala měšť. škola ve středu obce.

Život v obci
Dne 22. 10. 1946 v obci vznikl Jednotný svaz čsl. zemědělců, jehož předsedou se stal Kolda, místopředsedou Jahoda, jednatelem Nováček a pokladníkem Sloup.
V únoru 1946 došlo ke změnám v MSK. Předsedou byl opět zvolen Boh. Kovanda (za stranu NS, místopředsedou Srba (za SD) a Kolda (za KS),
školským referentem Jelínek (za SD),
sociálním, zásobovacím a zeměděl. referentem Kinkal (za NS),
bezpečnostním a stavebním referentem Moravec (za KS).
V květnu 1946 byla otevřena obecní knihovna s 50 knihami. Prvním knihovníkem se stal Bedřich Podřický, nár. správce drogerie. Současně se vytvořila místní osvětová rada ze zástupců politických stran, vyvíjejících činnost v obci (strana národně socialistická – NS, sociálně demokratická – SD, komunistická – KS).
Dne 9. 7. 1946 se konala ustavující schůze MNV. Předsedou byl zvolen Bohuslav Kovanda.
Podle seznamu policejně přihlášených v roce 1947 bylo v Silberbachu 478 Čechů. Na podzim do obce přišly na lesní práce dvě skupiny reemigrantů z Rumunska v počtu 60 – 70 osob (jedna skupina slovenské národnosti, druhá ukrajinské).
Ředitel školy Jan Štván k jejich pobytu připomíná:
„Reemigranti byli negramotní, s nízkou životní úrovní, mluvili rumunsko-ukrajinštinou. Jejich děti v počtu 32 přišly do školy. Neměly šaty, boty, neznaly ani mýdlo. Na pomoc těmto dětem byla uspořádaná sbírka. S pomocí českých, ale zvláště německých, se podařilo ošatit a obout děti. Reemigranti v obci pobyli pouze několik měsíců, na jaře 1948 se odstěhovali na Tachovsko. Z této skupiny v obci dosud žije rodina Polanských a Rosochových..“
Na schůzi MNV z 5. 1. 1947 bylo rozhodnuto podat žádost ONV Kraslice o přejmenování Silberbachu na Bělinu. 15. 4. 1947 bylo jednáno o Nové Vsi. Tato obec dříve patřila ke Kraslicím, v roce 1947 byla přičleněna k Silberbachu. Pro obec se stala velkým finančním zatížením. Z Nové Vsi byly odvezeny všechny stroje, krmivo pro dobytek, zásoby obilnin.MNV Stříbrná žádal, aby obec Nová Ves byla opět vrácena Kraslicím.
Dne 15. 9. 1947 byl zvolen předsedou MNV Josef Říšský, člen finanční stráže. V MNV byly zastoupeny tyto strany:
a) národně socialistická – Rudolf Hrouzek, účetní
Jan Štván, ředitel školy
Karel Šalamoun, listonoš
Frant. Muška, dělník
Jar. Kálal, holič
Jar. Říha
Aloisie Valentová, v domácnosti

b) komunistická – Jan Hut, tajemník MNV
Alois Moravec, truhlář
Ant. Kolda, řezník

c) sociálně demokrat. – Ant. Pukrle, řezník
Karel Blažek

Za činnosti tohoto MNV byla uvedena do provozu mateřská škola pro děti od 3 – 6 let, bylo zapsáno 24 dětí.
V roce 1948 bylo celkem 1044 obyvatel a 675 domů.
Tohoto roku do obce přišli 353 dosídlenci z různých krajů republiky a reemigranti z Rumunska v počtu 40 osob.
Po únoru 1948 byl sestaven akční výbor, jehož předsedou se stal Ferd. Němec (automechanik), členy: Potěšil, Žemlička, Kolda, Vyhnánek, Korbel, Valenta, Pubrdle.
Dne 1. září 1948 byla založena při škole PO ČSM. Slib prvních pionýrů se konal 9. května 1949 u příležitosti oslav osvobození ČSR.
Podle evidence podniků ze dne 12. 3. 1948 ve Stříbrné byly:
hostinec ………….. nár.správce Kytka Jindřich
továrna na výšivky……………... Votruba
pekařství ……………………..… Dörfler Frant.
továrna na šití prádla …………. Slezák Augustin
pekařství ……………………..… Špála Josef
povoznictví ………………..…… Jambor Vladimír
holičství ……………………..…. Kálal Jar.
kovářství ……………………..… Belák Frant.
drogerie ……………………..…. Urban Josef
hostinec ……………………..…. Lukášek Josef
cukrářství ………… nár.správce Kratochvíl Jiří
pila ………………................ „ „ Fiala Emil
obchod smíš.zbožím ............„ „ Hlavatý Mil.
prodejna tabáku ….............. „ „ Olič Emil
řeznictví …………................ „ „ Pukrle Ant. ml.
obuvnictví …….............…… „ „ Jirák Frant.
krejčovství ……..............….. „ „ Pojer Josef
mlékárna …….............……. „ „ Koldová Anna
obchod smíš.zboží ............. „ „ Kest Šalomon
autodoprava …….............… „ „ Cidlina Josef
truhlářství ….............……… „ „ Moravec Josef

Ve srovnání se soupisem živností v roce 1945 se jejich počet značně snížil vlivem odsunu Němců a nastaly menší přesuny u národ. správců.
V roce 1949 došlo ke změnám ve složení MNV.
Za dřívějšího předsedu Říšského byl zvolen Žemlička, úředník ONV.
místopředsedou se stal David Leopold, povozník
finanč. referentem Zavázal Bedřich, pošmistr
bezpečnostním referentem Janoušek Leopold, dělník
zemědělským referentem Skála Oldřich, lesní hajný
bytovým referentem Podřický Bedřich, drogista
kulturním referentem Zelenka Karel, dělník
zásobovacím referentem Chatrný Rudolf, lesní hajný
Podle seznamu policejně přihlášených do Stříbrné přišlo 105 Čechů a 26 reemigrantů: z Rakouska 7, z Maďarska 4, z Německa 9, z Jugoslávie 5, z Polska 1.
Z nezjištěné příčiny v r. 1949 v obci shořela knihovna se všemi svazky, požár zasáhl drogerii, holičství, kovárnu a prodejnu tabáku. Ze spáleniště bylo vybudováno náměstíčko osázeno růžemi a památnou lípou. O růžový sad pečují děti místní ZDŠ.
Dne 15. prosince 1949 Emanuel Jirsík založil kynologický klub se 30 členy. Klub přešel r. 1952 do Svazarmu. Následujícího roku 1950 vznikla místní skupina Červeného kříže. Matky navštěvovaly kurzy správné výživy a péče o kojence. U příležitosti oslav Svátku matek byly vyznamenány matky s nejvíce dětmi:
Kavalírová, Cheníčková, Smiková, Čtvrtníčková, Höferová, Fischerová.
K 31. prosinci 1950 ustavili místní zemědělci družstvo třetího stupně. Dobytek byl sveden do stájí místního obecního statku. Byl předán dobytek, pole, inventář, několik zemědělských dělníků ze statku přešlo do JZD.

Češi v Silberbachu
Pro přehled uvádím údaje o počtu dosídlenců – Čechů do Stříbrné:
v roce 1945 132 osob
v roce 1946 350 osob
v roce 1947 478 osob
v roce 1948 353 osob
v roce 1949 105 osob
v roce 1950 223 osob
V průběhu těchto šesti let do Stříbrné dosídlilo 1.641 osob. Z lidí, kteří do Stříbrné přišli jako nár. správci zkonfiskovaných něm. podniků a zemědíl. usedlostí, v současnosti v obci žijí Jos. Pojer, Jar. Kálal, Nováček. Ostatní dosídlenci z období 1945 – 1950 v obci pobyli krátkou dobu a vzhledem ke ztíženým podmínkám, které v té době v pohraničí byly, se navrátili do vnitrozemí.

Psaná kronika strana 39 - 64


 

Obec Stříbrná 2001-17©